ODPOROVÉ SVAŘOVÁNÍ
Společnost ROCKWELD-GROUP se zabývá odporovým a laserovým svařováním, včetně chlazení. V případě zájmu o zmíněné technologie pokračujte na stránku Projekty ROCKWELD-GROUP, kde jsou zastoupeny jednotlivý výrobci těchto technologií.
Odporové svařování
Odporové svařování se používá pro spojení dvou materiálů položených na sobě. Tato metoda se nejčastěji používá k bodování ocelových plechů nebo spojení drátů do mříží, resp. sítí. Spojované materiály jsou k sobě přimáčknuty dvěma elektrodami, jimiž zároveň prochází elektrický proud. Ocel je oproti měděným elektrodám špatný vodič, proto v ní při procházení proudu vzniká velký odpor a dojde k lokálnímu ohřátí styčných ploch svařovaných plechů. Při současném působení tlaku tak dojde k lokálnímu svaření. Vzniklé svary mají velkou pevnost proti usmyknutí ve směru ploch plechů ve srovnání s namáháním kolmo k povrchu plechů.
Průtokem elektrického proudu svařovaným místem se materiál svařovaných součástí ohřeje odporovým teplem, stane tvárným, nebo se roztaví, načež se materiály stlačí a tím se spojí. Zdrojem tepla je elektrický odpor v místě styku svařovaných materiálů (přechodový odpor).
Princip svařování el. odporem
Podle konstrukčního uspořádání elektrod a pracovního postupu tohoto elektromechanického procesu rozdělujeme odporové svařování na čtyři hlavní druhy:
a) bodové odporové svařování – spoje se vytvářejí v podobě svarových čoček mezi přeplátovanými dílci
b) švové odporové svařování – spoj se vytváří kotoučovými elektrodami ve tvaru souvislého svaru většinou mezi přeplátovanými dílci
c) výstupkové odporové svařování – spoje se vytvářejí na místech styku přirozených anebo záměrně vytvořených výstupků
d) stykové odporové svařování – svařované dílce jsou přitlačovány ve styčných plochách a svařují se v celé styčné ploše
Parametry svařování
Velký význam při všech způsobech odporového svařování mají parametry svařování. Při bodovém odporovém svařování jsou to např.
– svařovací proud IS = 103 až 105A
– přítlačná síla PS = 500 až 10 000 N
– svařovací čas tS = 0,04 až 2 s
Při jiných metodách odporového svařování to mohou být jiné parametry svařování, např. při švovém odporovém svařování to může být rychlost svařování, příp. modulace (přerušování) svařovacího proudu.
Stejného množství tepla dodaného do svaru můžeme dosáhnout vysokým proudem a krátkým časem nebo nižším svařovacím proudem dodaným v delším čase. Prvá kombinace parametrů svařování se nazývá tvrdým režimem a vyžaduje současně i vyšší přítlačnou sílu. Druhá kombinace se pak nazývá režimem měkkým a pracuje se s nižší přítlačnou silou.
Výhody měkkého režimu:
a) nevyžaduje stroje velkého příkonu,
b) umožňuje používat menší průřezy elektrických vodičů,
c) je méně citlivý na odchylky odporové svařitelnosti svařovaných materiálů.
Nevýhody měkkého režimu:
a) vyžaduje delší strojové časy (nižší produktivita),
b) vznikají větší deformace a napětí ve svarových spojích,
c) je doprovázen hrubozrnnou (méně pevnou) strukturou,
d) vyžaduje častější úpravu svařovacích elektrod.
Výhody tvrdého režimu:
a) vyžaduje krátké strojní časy,
b) krátkodobé působení svařovací teploty (rychlé chladnutí svaru) vede k jemnozrnné struktuře svarového kovu,
c) dává minimální napětí a deformace,
d) snižuje spotřebu elektrické energie a elektrod
Nevýhody tvrdého režimu:
a) vyžaduje stroje velkých příkonů a silnějších konstrukcí (např. závěsné odporové stroje musí mít vyvažovače),
b) vyžaduje dobrou energetickou situaci v podniku.
V případě že nejste zatím registrováni v naší klientské databázi a nedostáváte žádná obchodní sdělení, učiňte tak prosím formou formuláře:
